Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
alleluia Aggei et Zacchariae laudate Dominum quoniam bonum psalmus Deo nostro sit iucunda decoraque; laudatio
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
aedificans Hierusalem Dominus dispersiones Israhel congregabit
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
qui sanat contritos corde et alligat contritiones illorum
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
qui numerat multitudinem stellarum et omnibus eis nomina vocans
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
magnus Dominus noster et magna virtus eius et sapientiae eius non est numerus
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
suscipiens mansuetos Dominus humilians autem peccatores usque ad terram
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
praecinite Domino in confessione psallite Deo nostro in cithara
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
qui operit caelum nubibus et parat terrae pluviam qui producit in montibus faenum et herbam servituti hominum
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
et dat iumentis escam ipsorum et pullis corvorum invocantibus eum
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
non in fortitudine equi voluntatem habebit nec in tibiis viri beneplacitum erit ei
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
beneplacitum est Domino super timentes eum et in eis qui sperant super misericordia eius
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
alleluia lauda Hierusalem Dominum lauda Deum tuum Sion
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
quoniam confortavit seras portarum tuarum benedixit filiis tuis in te
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
qui posuit fines tuos pacem et adipe frumenti satiat te
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
qui emittit eloquium suum terrae velociter currit sermo eius
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
qui dat nivem sicut lanam nebulam sicut cinerem spargit
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
mittit cristallum suum sicut buccellas ante faciem frigoris eius quis sustinebit
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
emittet verbum suum et liquefaciet ea flabit spiritus eius et fluent aquae
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
qui adnuntiat verbum suum Iacob iustitias et iudicia sua Israhel
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
non fecit taliter omni nationi et iudicia sua non manifestavit eis
