Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Alleluja. Laudate Dominum, quoniam bonus est psalmus; Deo nostro sit jucunda, decoraque laudatio.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Ædificans Jerusalem Dominus, dispersiones Israëlis congregabit:
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
qui sanat contritos corde, et alligat contritiones eorum;
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
qui numerat multitudinem stellarum, et omnibus eis nomina vocat.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Magnus Dominus noster, et magna virtus ejus, et sapientiæ ejus non est numerus.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Suscipiens mansuetos Dominus; humilians autem peccatores usque ad terram.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Præcinite Domino in confessione; psallite Deo nostro in cithara.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Qui operit cælum nubibus, et parat terræ pluviam; qui producit in montibus fœnum, et herbam servituti hominum;
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
qui dat jumentis escam ipsorum, et pullis corvorum invocantibus eum.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Non in fortitudine equi voluntatem habebit, nec in tibiis viri beneplacitum erit ei.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Beneplacitum est Domino super timentes eum, et in eis qui sperant super misericordia ejus.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Alleluja. Lauda, Jerusalem, Dominum; lauda Deum tuum, Sion.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Quoniam confortavit seras portarum tuarum; benedixit filiis tuis in te.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Qui posuit fines tuos pacem, et adipe frumenti satiat te.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Qui emittit eloquium suum terræ: velociter currit sermo ejus.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Qui dat nivem sicut lanam; nebulam sicut cinerem spargit.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Mittit crystallum suam sicut buccellas: ante faciem frigoris ejus quis sustinebit?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Emittet verbum suum, et liquefaciet ea; flabit spiritus ejus, et fluent aquæ.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Qui annuntiat verbum suum Jacob, justitias et judicia sua Israël.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Non fecit taliter omni nationi, et judicia sua non manifestavit eis. Alleluja.
