Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Alleluia. Laudate Dominum quoniam bonus est psalmus: Deo nostro sit iucunda, decoraque laudatio.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Ædificans Ierusalem Dominus: dispersiones Israelis congregabit.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Qui sanat contritos corde: et alligat contritiones eorum.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Qui numerat multitudinem stellarum: et omnibus eis nomina vocat.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Magnus Dominus noster, et magna virtus eius: et sapientiæ eius non est numerus.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Suscipiens mansuetos Dominus: humilians autem peccatores usque ad terram.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Præcinite Domino in confessione: psallite Deo nostro in cithara.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Qui operit cælum nubibus: et parat terræ pluviam. Qui producit in montibus fœnum: et herbam servituti hominum.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Qui dat iumentis escam ipsorum: et pullis corvorum invocantibus eum.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Non in fortitudine equi voluntatem habebit: nec in tibiis viri beneplacitum erit ei.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Beneplacitum est Domino super timentes eum: et in eis, qui sperant super misericordia eius.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Alleluia. Lauda Ierusalem Dominum: lauda Deum tuum Sion.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Quoniam confortavit seras portarum tuarum: benedixit filiis tuis in te.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Qui posuit fines tuos pacem: et adipe frumenti satiat te.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Qui emittit eloquium suum terræ: velociter currit sermo eius.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Qui dat nivem sicut lanam: nebulam sicut cinerem spargit,
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Mittit crystallum suum sicut buccellas: ante faciem frigoris eius quis sustinebit?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Emittet verbum suum, et liquefaciet ea: flabit spiritus eius, et fluent aquæ.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Qui annunciat verbum suum Iacob: iustitias, et iudicia sua Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Non fecit taliter omni nationi: et iudicia sua non manifestavit eis. Alleluia.
