Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Lodate l’Eterno, perché è cosa buona salmeggiare al nostro Dio; perché è cosa dolce, e la lode è convenevole.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
L’Eterno edifica Gerusalemme, raccoglie i dispersi d’Israele;
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
egli guarisce chi ha il cuor rotto, e fascia le loro piaghe.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Egli conta il numero delle stelle, le chiama tutte per nome.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Grande è il Signor nostro, e immenso è il suo potere; la sua intelligenza è infinita.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
L’Eterno sostiene gli umili, ma abbatte gli empi fino a terra.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Cantate all’Eterno inni di lode, salmeggiate con la cetra all’Iddio nostro,
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
che cuopre il cielo di nuvole, prepara la pioggia per la terra, e fa germogliare l’erba sui monti.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Egli dà la pastura al bestiame e ai piccini dei corvi che gridano.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Egli non si compiace della forza del cavallo, non prende piacere nelle gambe dell’uomo.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
L’Eterno prende piacere in quelli che lo temono, in quelli che sperano nella sua benignità.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Celebra l’Eterno, o Gerusalemme! Loda il tuo Dio, o Sion!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Perch’egli ha rinforzato le sbarre delle tue porte, ha benedetto i tuoi figliuoli in mezzo a te.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Egli mantiene la pace entro i tuoi confini, ti sazia col frumento più fino.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Egli manda i suoi ordini sulla terra, la sua parola corre velocissima.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Egli dà la neve a guisa di lana, sparge la brina a guisa di cenere.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Egli getta il suo ghiaccio come a pezzi; e chi può reggere dinanzi al suo freddo?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Egli manda la sua parola e li fa struggere; fa soffiare il suo vento e le acque corrono.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Egli fa conoscere la sua parola a Giacobbe, i suoi statuti e i suoi decreti a Israele.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Egli non ha fatto così con tutte le nazioni; e i suoi decreti esse non li conoscono. Alleluia.
