Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Hallelúja! Já, lofið Drottin! Það er gott að lofa Drottin! Indælt og rétt!
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Hann er að endurreisa Jerúsalem og flytja hina herleiddu heim.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Hann reisir upp hina niðurbeygðu og bindur um sár þeirra.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Hann þekkir fjölda stjarnanna, já og hverja fyrir sig með nafni!
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Mikill er Drottinn! Vald hans er stórkostlegt! Þekking hans er takmarkalaus.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Drottinn styður auðmjúka, en varpar illmennum til jarðar.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Syngið honum þakkarljóð, lofið Guð með hörpuleik.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Hann fyllir himininn skýjum, gefur steypiregn og klæðir fjöllin grænu grasi.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Hann fæðir hin villtu dýr og hrafnarnir krunka til hans eftir æti.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Í hans augum kemst sprettharður foli varla úr sporunum og máttur mannsins má sín lítils.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
En hann gleðst yfir þeim sem elska hann og reiða sig á kærleika hans og gæsku.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Lofa þú hann, Jerúsalem! Vegsama Guð þinn, Síon!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Því að hann hefur gert múra þína öfluga og blessað börnin þín.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Hann lætur frið haldast í landinu og fyllir hlöður þínar af úrvals hveiti.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Hann sendir boð sín til jarðar, skipanir hans berast hratt eins og vindurinn.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Skjannahvít mjöllin er frá honum komin og hrímið sem glitrar á jörðinni.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Haglélið er líka hans verk og frostið sem bítur í kinnarnar.
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
En síðan sendir hann hlýjan vorvind, snjórinn þiðnar og árnar ryðja sig.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Hann kunngjörði Ísrael lögmál sitt og ákvæði
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
– það hefur hann ekki gert við neina aðra þjóð, nei, þeim kennir hann ekki fyrirmæli sín. Hallelúja! Dýrð sé Drottni!
