Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Lobet den HERRN! Denn es ist gut, unserm Gott zu singen: es ist lieblich, es ziemt sich der Lobgesang.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Der HERR baut Jerusalem, die Verjagten Israels wird er sammeln.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Er heilt, die zerbrochenen Herzens sind, und lindert ihre Schmerzen;
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
er zählt die Zahl der Sterne und nennt sie alle mit Namen.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Groß ist unser Herr und reich an Macht; sein Verstand ist unermeßlich.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Der HERR richtet die Gedemütigten wieder auf, er erniedrigt die Gottlosen bis zur Erde.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Stimmt dem HERRN ein Danklied an, spielt unserm Gott auf der Harfe,
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
der den Himmel mit Wolken bedeckt, der Regen bereitet für die Erde und auf den Bergen Gras wachsen läßt;
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
der dem Vieh sein Futter gibt, den jungen Raben, die ihn anrufen!
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Er hat nicht Lust an der Stärke des Rosses, noch Gefallen an den Schenkeln des Mannes;
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
der HERR hat Gefallen an denen, die ihn fürchten, die auf seine Gnade hoffen.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Preise, Jerusalem, den HERRN; lobe, Zion, deinen Gott!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Denn er hat die Riegel deiner Tore befestigt, deine Kinder gesegnet in deiner Mitte;
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
er gibt deinen Grenzen Frieden und sättigt dich mit dem besten Weizen.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Er sendet seine Rede auf Erden; gar schnell läuft sein Wort;
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
er gibt Schnee wie Wolle, er streut Reif wie Asche;
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
er wirft sein Eis wie Brocken; wer kann bestehen vor seinem Frost?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Er sendet sein Wort, so zerschmelzen sie; er läßt seinen Wind wehen, so tauen sie auf.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Er läßt Jakob sein Wort verkündigen, Israel seine Satzungen und Rechte.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
So hat er keinem Volk getan, noch läßt er sie wissen seine Rechte. Hallelujah!
