< Žalmy 147 >

1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Preiset den HERRN! Denn schön ist’s, unserm Gott zu lobsingen, ja lieblich und wohlgeziemend ist Lobgesang.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Der HERR baut Jerusalem wieder auf, er sammelt Israels zerstreute Söhne;
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
er heilt, die zerbrochnen Herzens sind, und verbindet ihre Wunden;
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
er bestimmt den Sternen ihre Zahl und ruft sie alle mit Namen.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Groß ist unser Herr und allgewaltig, für seine Weisheit gibt’s kein Maß.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Der HERR hilft den Gebeugten auf, doch die Gottlosen stürzt er nieder zu Boden.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Stimmt für den HERRN ein Danklied an, spielt unserm Gott auf der Zither –
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
ihm, der den Himmel mit Wolken bedeckt und Regen schafft für die Erde, der Gras auf den Bergen sprießen läßt,
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
der den Tieren ihr Futter gibt, den jungen Raben, die zu ihm schreien!
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Er hat nicht Lust an der Stärke des Rosses, nicht Gefallen an den Schenkeln des Mannes;
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Gefallen hat der HERR an denen, die ihn fürchten, an denen, die auf seine Gnade harren.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Preise den HERRN, Jerusalem, lobsinge, Zion, deinem Gott!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Denn er hat die Riegel deiner Tore stark gemacht, gesegnet deine Kinder in deiner Mitte;
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
er schafft deinen Grenzen Sicherheit, sättigt dich mit dem Mark des Weizens.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Er läßt sein Machtwort nieder zur Erde gehn: gar eilig läuft sein Gebot dahin;
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
er sendet Schnee wie Wollflocken und streut den Reif wie Asche aus;
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
er wirft seinen Hagel wie Brocken herab: wer kann bestehn vor seiner Kälte?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Doch läßt er sein Gebot ergehn, so macht er sie schmelzen; läßt er wehn seinen Tauwind, so rieseln die Wasser.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Er hat Jakob sein Wort verkündet, Israel sein Gesetz und seine Rechte.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Mit keinem (anderen) Volk ist so er verfahren, drum kennen sie seine Rechte nicht. Halleluja!

< Žalmy 147 >