Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Lobpreist den Herrn! Weil er so gut, ist unser Gott des Lobes wert; weil er so liebevoll, des Ruhmes würdig.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Der Herr erbaut Jerusalem; er sammelt die Zerstreuten Israels.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Er heilet die gebrochenen Herzen und lindert ihre Schmerzen
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Der Sterne Zahl hat er bestimmt und ruft sie all mit Namen auf.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Ja, unser Herr ist groß, gewaltig, und seine Weisheit unbeschreiblich.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Der Herr hebt die Gebeugten auf; die Frevler aber beugt er in den Staub. -
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
So dankt dem Herrn in Wechselchören! So singet auf der Zither unserm Gott,
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
ihm, der den Himmel deckt mit Wolken und so der Erde Regen schafft, der Gras auf Bergen sprossen läßt,
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
und der dem Wilde Futter gibt, den jungen Raben das, wonach sie rufen!
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Er hat nicht Lust an Rosses Stärke; nicht achtet er des Mannes Kraft.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Dem Herrn gefallen, die vor ihm sich fürchten, und wer auf seine Gnade harrt. -
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Lobpreis den Herrn, Jerusalem! Lobsinge, Sion, deinem Gott!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Er festigt deiner Tore Riegel und segnet darin deine Söhne,
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
und wieder gibt er deinen Grenzen Frieden und sättigt dich mit feinstem Weizen.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Zur Erde sendet er sein Wort, und schnell läuft sein Befehl.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Wie Wolle gibt er Schnee und streut den Reif wie Asche.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Er wirft sein Eis wie Brocken hin; vor seiner Kälte bleibt das Wasser stehen.
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Dann sendet er sein Wort; er macht sie schmelzen. Er gibt mir leis Befehl, und sie zergehn in Wasser.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Er, der sein Wort läßt Jakob hören, Gesetz und Rechte Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
So hat er keinem Heidenvolk getan, seine Gebote lehrte er sie nicht. Alleluja!
