Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Praise ye Yah, For it is good, to make melody to our GOD, —For it is delightful, seemly is praise!
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Yahweh, is building Jerusalem, The outcasts of Israel, will he gather together.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
He is healing the broken in heart, —and binding up their hurts.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Counting the number of the stars, To all of them—names, he giveth.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Great is our Lord, and of abounding strength, And, his knowledge, cannot be expressed.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Yahweh, relieveth the humbled! casting the lawless down to the earth.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Respond to Yahweh with thanksgiving, Make melody to our God with the lyre.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Who covereth the heavens with clouds, preparing rain for the earth, who causeth the mountains to sprout grass:
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Giving, to the beast, its food, to the young ravens, when they cry.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Not in the strength of the horse, doth he delight, Not in the legs of a man, hath he pleasure:
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Yahweh, hath pleasure, in them who revere him, in them who wait for his lovingkindness.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Laud thou, O Jerusalem, Yahweh, Praise thy God, O Zion:
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
For he hath strengthened the bars of thy gates, He hath blessed thy children in thy midst:
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Who maketh thy boundaries to be peace, With the marrow of wheat, doth he satisfy thee:
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Who sendeth his utterance to the earth, How swiftly, runneth his word!
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Who giveth snow like wool, Hoar-frost—like ashes, he scattereth:
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Casting forth his ice like crumbs, Before his cold, who can stand?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
He sendeth forth his word and melteth them, He causeth his wind to blow, the waters, stream along:
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Declaring his word unto Jacob, His statutes and his regulations, unto Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
He hath not dealt so with any nation, and, his regulations, he maketh not known to them. Praise ye Yah!
