< Žalmy 147 >

1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Halleluja! Ja, det er godt at lovsynge vor Gud, ja, det er lifligt, lovsang sømmer sig.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Herren bygger Jerusalem, han samler de spredte af Israel,
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
han læger dem, hvis Hjerte er sønderknust, og forbinder deres Sår;
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
han fastsætter Stjemernes Tal og giver dem alle Navn.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Vor Herre er stor og vældig, hans Indsigt er uden Mål;
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
HERREN holder de ydmyge oppe, til Jorden bøjer han gudløse.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Syng for HERREN med Tak, leg for vor Gud på Citer!
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Han dækker Himlen med Skyer, sørger for Regn til Jorden, lader Græs spire frem på Bjergene og Urter til Menneskers Brug;
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Føde giver han Kvæget og Ravneunger, som skriger;
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
hans Hu står ikke til stærke Heste, han har ikke Behag i rapfodet Mand;
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
HERREN har Behag i dem, der frygter ham, dem, der bier på hans Miskundhed.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Lovpris HERREN, Jerusalem, pris, o Zion, din Gud!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Thi han gør dine Portstænger stærke, velsigner dine Børn i din Midte;
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
dine Landemærker giver han Fred, mætter dig med Hvedens Fedme;
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
han sender sit Bud til Jorden, hastigt løber hans Ord,
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
han lader Sne falde ned som Uld, som Aske spreder han Rim,
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
som Brødsmuler sender han Hagl, Vandene stivner af Kulde fra ham;
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
han sender sit Ord og smelter dem, de strømmer, når han rejser sit Vejr.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Han kundgør sit Ord for Jakob, sine Vedtægter og Lovbud for Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Så gjorde han ikke mod andre Folk, dem kundgør han ingen Lovbud. Halleluja!

< Žalmy 147 >