Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Lover Herren! thi det er godt at synge vor Gud Psalmer; thi det er lifligt, Lovsang sømmer sig.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Herren bygger Jerusalem, han samler de fordrevne af Israel.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Han helbreder dem, som have et sønderbrudt Hjerte, og forbinder deres Saar.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Han sætter Tal paa Stjernerne, han nævner dem alle sammen ved Navn.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Stor er vor Herre og vældig i Kraft, der er intet Maal paa hans Forstand.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Herren oprejser de sagtmodige; de ugudelige fornedrer han til Jorden.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Svarer Herren med Taksigelse, synger vor Gud Psalmer til Harpe;
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
ham, som bedækker Himmelen med Skyer, ham, som beskikker Regn paa Jorden, ham, som lader Græs gro paa Bjergene;
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
ham, som giver Føde til Kvæget, til Ravnens Unger, som skrige.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Hans Lyst er ikke Hestens Styrke; han har ikke Behag i Mandens raske Ben.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Behag har Herren til dem, som ham frygte, som haabe paa hans Miskundhed.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
O, Jerusalem! pris Herren; o, Zion! lov din Gud.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Thi han har gjort dine Portes Stænger stærke, han har velsignet dine Børn i din Midte.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Han beskikker Fred i dine Landemærker, han mætter dig med den bedste Hvede.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Han sender sit Ord til Jorden, hans Beføling løber saare hastelig.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Han lader Sne lægge sig som Uld, han udstrør Rimfrost som Aske.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Han udkaster sin Is som Billinger; hvo kan staa for hans Kulde?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Han sender sit Ord og smelter den; han lader sit Vejr blæse, saa flyde Vandene hen.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Han kundgør Jakob sine Ord, Israel sine Skikke og sine Love.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Saaledes har han ikke gjort ved noget andet Folk, og Lovene dem kende de ikke. Halleluja!
