Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Aleluja! Hvalite Jahvu jer je dobar, pjevajte Bogu našem jer je sladak; svake hvale on je dostojan!
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Jahve gradi Jeruzalem, sabire raspršene Izraelce.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
On liječi one koji su srca skršena i povija rane njihove.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
On određuje broj zvijezda, svaku njezinim imenom naziva.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Velik je naš Gospodin i svesilan, nema mjere mudrosti njegovoj.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Jahve pridiže ponizne, zlotvore do zemlje snizuje.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Pjevajte Jahvi pjesmu zahvalnu, svirajte na citari Bogu našem!
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Oblacima on prekriva nebesa i zemlji kišu sprema; daje da po bregovima raste trava i bilje na službu čovjeku.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
On stoci hranu daje i mladim gavranima kada grakću.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Za konjsku snagu on ne mari nit' mu se mile bedra čovječja.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Mili su Jahvi oni koji se njega boje, koji se uzdaju u dobrotu njegovu.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Slavi Jahvu, Jeruzaleme, hvali Boga svoga, Sione!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
On učvrsti zasune vrata tvojih, blagoslovi u tebi tvoje sinove.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
On dade mir granicama tvojim, pšenicom te hrani najboljom.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Besjedu svoju šalje na zemlju, brzo trči riječ njegova.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Kao vunu snijeg razbacuje, prosipa mraz poput pepela.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
On sipa grÓad kao zalogaje, voda mrzne od njegove studeni.
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Riječ svoju pošalje i vode se tope; dunu vjetrom i vode otječu.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Riječ svoju on objavi Jakovu, odluke svoje i zakone Izraelu.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Ne učini tako nijednom narodu: nijednom naredbe svoje ne objavi! Aleluja!
