Žalmy 146

1 Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

Halleluja! Mi sjæl, lova Herren!

2 Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

Eg vil lova Herren so lenge eg liver, syngja lov for min Gud medan eg er til.

3 Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

Set ikkje lit til hovdingar, til ein menneskjeson som ikkje kann hjelpa.

4 Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

Fer hans ande ut, so vender han attende til si jord, den dagen er det ute med hans tankar.

5 Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

Sæl er den som hev Jakobs Gud til hjelp, som vonar på Herren, sin Gud!

6 Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

han som hev skapa himmel og jord, havet og alt som i deim er, han som er trufast til æveleg tid,

7 Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

han som gjev dei nedtyngde rett, han som gjev dei hungrige brød. Herren løyser dei bundne.

8 Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

Herren opnar augo på dei blinde, Herren reiser dei nedbøygde, Herren elskar dei rettferdige,

9 Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

Herren varar dei framande, farlause og enkjor held han uppe, men han villar vegen for dei ugudlege.

10 Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.

Herren skal vera konge æveleg, din Gud, Sion, frå ætt til ætt. Halleluja!