Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
Blagosloven Gospod, grad moj, koji uèi ruke moje boju, prste moje ratu,
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
Dobrotvor moj i ograda moja, utoèište moje i izbavitelj moj, štit moj, onaj, u koga se uzdam, koji mi pokorava narod moj.
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
Gospode! šta je èovjek, te znaš za nj, i sin smrtnoga, te ga paziš?
4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Èovjek je kao ništa; dani su njegovi kao sjen, koji prolazi.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
Gospode! savij nebesa svoja, i siði; dotakni se gora, i zadimiæe se.
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Sijevni munjom, i razagnaj ih; pusti strijele svoje, i raspi ih.
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Pruži ruku svoju s visine, izbavi me i izvadi me iz vode velike, iz ruku tuðinaca,
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Kojih usta govore ništave stvari, i kojih je desnica desnica lažna.
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
Bože! pjesmu novu pjevaæu ti, u psaltir od deset žica udaraæu tebi,
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
Koji daješ spasenje carevima, i Davida slugu svojega izbavljaš od ljutoga maèa.
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Izbavi me i otmi me iz ruke tuðinaca, kojih usta govore ništave stvari, i kojih je desnica desnica lažna.
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
Sinovi naši neka budu kao bilje, koje veselo odraste u mladosti; kæeri naše kao stupovi prekrasno izraðeni u dvoru;
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
Žitnice naše pune, obilne svakim žitom; ovce naše nek se množe na tisuæe i na sto tisuæa po stanovima našim.
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
Volovi naši neka budu tovni; neka ne bude napadanja, ni bježanja, ni tužnjave po ulicama našim.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Blago narodu, u kojega je sve ovako! Blago narodu, u kojega je Gospod Bog!
