Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
KAPIN on Ieowa ai paip, me kin padaki on pa i kat pei, o jondin pa i kat mauin.
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
Komui ai mak, o ai kel, o ai imaten ileile, o ai jaundor, o pere pa i, i me i kin liki, me kin kaloedi on ia nai aramaj akan.
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
Dakot aramaj o, pwe komui kin kotin kupukupura i, de nain aramaj, pwe komui kin kotin apapwali i?
4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Aramaj amen dueta jota meakot, a anjau kin tanwei dueta mota.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
Main Ieowa, kotikidi japwilim ar lan akan o kotidi don kit, kotin jair nana kan, pwe adiniai en kujuda.
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
O kotin kadarado liol, pwen kamueit ir pajan, kajiki wei japwilim ar kananan kajik kan, pwen kamajak ir wei.
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Kapawei lim ar akan jan ni mol omui waja ileile o dore ia la, o kotin kamaur ia da jan nan pil kalaimun o jan nan pa en nain men wai.
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Me au arail kin lokaia likam o ar wiawia kan me japun.
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
MAIN Kot, i pan kaule kin komui kaul kap pot, i pan kajanki on komui arp, pjalter me jal eijok.
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
Komui me kotiki on nanmarki kan, ren poedi, o dorela japwilim omui ladu Dawrid jan ni kodlaj en me jued.
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Re pil kotin dore ia la jan nan pa en nain men wai, me au arail kin lokaia likam o ar wiawia kan me japun.
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
Pwe nait putak kan en kakairida dueta tuka mau kan, o nait jeripein dueta maj en did en nan kaim en im linan eu.
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
Pwe at pera en nak en dir en kijin mana, en itar on kikiwei jon karoj, o at jip akan en kaparapar mau, wiala kid o nen pon at moj o.
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
O at kau ol en kak on dodok toto, pwe jota me jued kot de men kuli, de janejan en wiaui nan al at akan.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Meid pai wei eu, me kin due met! Meid pai wei eu, me Ieowa arail Kot!
