Žalmy 144

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

a i Davide Andriañeñe t’Iehovà lamilamiko, mpañoke o tañakoo hialy, ty rambon-tañako hihotakotake,

2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

i mpiferenaiñe ahy naho rovakoy, ie tambohoko abo naho ty Mpañahañ’ahy, ty kalan-defoko naho fipalirako, mpampiambàne’ ondatikoo amako.

3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

O ry Iehovà, inoñ’ ondatio te haoñe’o, naho o ana’ondatio t’ie tsakorè’o?

4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Fa hoe kofòke t’indaty; talinjo mihelañe o andro’eo.

5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Avohoro o likera’oo ry Iehovà le mizotsoa; paoho o vohitseo hahatoeñe.

6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Ahiririño mb’eo ty helatse hampiparatsiahe’o, iraho mb’eo o ana-pale’oo hampibaibay iareo.

7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Ahitsio hirik’añ’abo añe ty fità’o; avotsoro iraho naho hahao amo alon-driake ra’elahio, naho am-pità’ o ambahinio,

8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

fa bodiak’ avao ty falie’ iareo, vaho fitàn-kavanam-pamañahy ty fitàn-kavana’ iareo.

9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Ho saboeko sabo vao irehe ry Andrianañahare; hititihako marovany folo-taly hibekobekoako fandrengeañe,

10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

ie tolora’o rombake o Mpanjakao, naho mamotsotse i Davide mpitoro’oy ami’ty fibara mijoy.

11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Hahao iraho naho avotsoro am-pità’ ondaty alik’amakoo, fa mandañitse avao ty falie’ iareo, vaho ty fitàn-kavana’ iareo ro fitan-kavanam-bìlañe.

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

Soa te ho hatae toratora’e o anadahin-tikañeo ami’ty hatora’ iareo vaho ho fahan-kotsoke niranjieñe ami’ty satan’ anjomba o anak-ampelan-tikañeo.

13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

Le ho pea o rihantikañeo, mañakatse ze hene karazam-bokatse, naho hitombo añ’arivo o añondrin-tikañeo, le añ’aleale ty an-teten-tikañ’ao;

14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

Le hitohetse iaby ty añomben-tika, naho tsy ho an-keba’e o kijolio, tsy ama’e ao ty hasese añe, vaho tsy ho an-dalan-tikañe ey ty koi-doza.

15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Haha t’indaty mitoetse hoe izay; fale t’indaty naho Iehovà ro Andrianañahare’e.