Žalmy 144

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

Benedetto il Signore, mia roccia, che addestra le mie mani alla guerra, le mie dita alla battaglia. Di Davide.

2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

Mia grazia e mia fortezza, mio rifugio e mia liberazione, mio scudo in cui confido, colui che mi assoggetta i popoli.

3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Signore, che cos'è un uomo perché te ne curi? Un figlio d'uomo perché te ne dia pensiero?

4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

L'uomo è come un soffio, i suoi giorni come ombra che passa.

5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Signore, piega il tuo cielo e scendi, tocca i monti ed essi fumeranno.

6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Le tue folgori disperdano i nemici, lancia frecce, sconvolgili.

7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Stendi dall'alto la tua mano, scampami e salvami dalle grandi acque, dalla mano degli stranieri.

8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

La loro bocca dice menzogne e alzando la destra giurano il falso.

9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Mio Dio, ti canterò un canto nuovo, suonerò per te sull'arpa a dieci corde;

10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

a te, che dai vittoria al tuo consacrato, che liberi Davide tuo servo. Salvami dalla spada iniqua,

11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

liberami dalla mano degli stranieri; la loro bocca dice menzogne e la loro destra giura il falso.

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

I nostri figli siano come piante cresciute nella loro giovinezza; le nostre figlie come colonne d'angolo nella costruzione del tempio.

13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

I nostri granai siano pieni, trabocchino di frutti d'ogni specie; siano a migliaia i nostri greggi, a mirìadi nelle nostre campagne;

14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

siano carichi i nostri buoi. Nessuna breccia, nessuna incursione, nessun gemito nelle nostre piazze.

15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Beato il popolo che possiede questi beni: beato il popolo il cui Dio è il Signore.