Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
De David. Béni soit l'Éternel, mon rocher, qui forme mes mains au combat, et mes doigts à la bataille,
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
lui, mon bienfaiteur et ma citadelle, ma forteresse, et mon libérateur, mon bouclier, mon refuge, lui qui m'assujettit des peuples!
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
Éternel, qu'est-ce que l'homme, pour que tu le connaisses? l'enfant d'Adam, pour que tu t'occupes de lui?
4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
L'homme est semblable au souffle, et ses jours, à une ombre qui passe.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
Éternel, incline tes Cieux, et descends! Touche les montagnes, et qu'elles fument!
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Darde la foudre, et disperse-les! Lance tes flèches, et les mets en déroute!
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
D'en haut étends ta main! Délivre-moi, et me tire des grandes eaux, de la main des enfants de l'étranger,
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
dont la bouche profère le mensonge, et dont la droite est une droite parjure!
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
O Dieu, je veux te chanter un cantique nouveau, sur le luth à dix cordes je veux te célébrer,
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
toi, qui accordes au Roi la victoire, toi, qui sauvas ton serviteur David de la funeste épée!
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Délivre-moi, et me tire de la main des enfants de l'étranger, dont la bouche profère le mensonge, et dont la droite est une droite parjure!
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
Afin que nos fils soient comme des plantes grandissant dans leur jeunesse, et nos filles comme des colonnes angulaires sculptées en figures dans les palais.
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
Que nos greniers soient remplis, fournissant toutes sortes de biens! Que nos brebis multiplient par milliers, qu'elles soient par myriades dans nos champs!
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
Que nos chefs soient élevés! qu'il n'y ait ni brèche, ni attaque, ni clameurs dans nos rues!
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Heureux le peuple dont il en est ainsi! Heureux le peuple dont l'Éternel est le Dieu!
