Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
By David. Blessed [is] Jehovah my rock, who is teaching My hands for war, my fingers for battle.
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
My kind one, and my bulwark, My tower, and my deliverer, My shield, and in whom I have trusted, Who is subduing my people under me!
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
Jehovah, what [is] man that Thou knowest him? Son of man, that Thou esteemest him?
4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Man to vanity hath been like, His days [are] as a shadow passing by.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
Jehovah, incline Thy heavens and come down, Strike against mountains, and they smoke.
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Send forth lightning, and scatter them, Send forth Thine arrows, and trouble them,
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Send forth Thy hand from on high, Free me, and deliver me from many waters, From the hand of sons of a stranger,
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Because their mouth hath spoken vanity, And their right hand [is] a right hand of falsehood.
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
O God, a new song I sing to Thee, On a psaltery of ten strings I sing praise to Thee.
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
Who is giving deliverance to kings, Who is freeing David His servant from the sword of evil.
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Free me, and deliver me From the hand of sons of a stranger, Because their mouth hath spoken vanity, And their right hand [is] a right hand of falsehood,
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
Because our sons [are] as plants, Becoming great in their youth, Our daughters as hewn stones, Polished — the likeness of a palace,
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
Our garners [are] full, bringing out from kind to kind, Our flocks are bringing forth thousands, Ten thousands in our out-places,
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
Our oxen are carrying, there is no breach, And there is no outgoing, And there is no crying in our broad places.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
O the happiness of the people that is thus, O the happiness of the people whose God [is] Jehovah!
