Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
Blessed be the LORD, my rock, Who teacheth my hands to war, And my fingers to fight!
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
He who is my loving-kindness and my fortress; My high tower and my deliverer, My shield, and he in whom I trust; Who subdueth peoples under me.
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
LORD, what is man, that thou art mindful of him, Or the son of man, that thou makest account of him?
4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Man is like a vapor; His day is like a shadow that passeth away.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
Bow thy heavens, O LORD! and come down; Touch the mountains, so that they shall smoke!
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Cast forth lightnings, and scatter them; Shoot forth thine arrows, and destroy them!
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Send forth thine hand from above; Rescue and save me from deep waters; From the hands of aliens,
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Whose mouth uttereth deceit, And whose right hand is a right hand of falsehood!
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
I will sing to thee a new song, O God! Upon a ten-stringed psaltery will I sing praise to thee;
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
To thee, who givest salvation to kings, Who deliverest David, thy servant, from the destructive sword!
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Rescue and deliver me from the hands of aliens, Whose mouth uttereth deceit, And whose right hand is a right hand of falsehood!
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
That our sons may be as plants, Grown up in their youth; Our daughters as corner-pillars, Hewn like those of a palace!
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
That our garners may be full, Affording all kinds of store; That our sheep may bring forth thousands And ten thousands in our streets.
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
That our cattle may be fruitful; That there be no breaking in, or going out; And no outcry in our streets.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Happy the people that is in such a state! Yea, happy the people whose God is Jehovah!
