Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
“By David.” Blessed be the Lord my Rock, who exerciseth my hands for the battle, my fingers for the war:
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
My kindness, and my strong-hold; my high tower, and my deliverer; my shield, and he in whom I trust; who subdueth my people under me.
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
Lord, what is man, that thou takest cognizance of him: the son of a mortal, that thou regardest him!
4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Man is like the breath: his days are like a passing shadow.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
O Lord, bend thy heavens, and come down: touch the mountains, that they may smoke.
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Cast forth lightning, and scatter them: send out thy arrows, and confound them.
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Stretch out thy hands from above; rid me, and deliver me out of great waters, from the hand of the children of the stranger.
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Whose mouth speaketh vanity, and whose right hand is the right hand of falsehood.
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
O God, a new song will I sing unto thee: upon the ten-stringed psaltery will I sing praises unto thee.
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
[Thou art he] that giveth victory unto kings: who riddeth David his servant from the evil-bringing sword.
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Rid me, and deliver me from the hand of the children of the stranger, whose mouth speaketh vanity, and whose right hand is the right hand of falsehood.
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
So that our sons may be like plants, grown up in their youth: our daughters, like corner-pillars, sculptured in the model of a palace.
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
May our garners be full, furnishing all manner of store: our sheep bringing forth thousands and ten thousands in our open pastures.
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
May our oxen be strong to labor: may there be no breach, nor migration, nor loud complaint in our streets.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Happy the people, that fare thus: happy the people, whose God is the Lord.
