Žalmy 144

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

(Af David.) Lovet være HERREN, min Klippe, som oplærer mine hænder til Strid mine Fingre til Krig,

2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

min Miskundhed og min Fæstning, min Klippeborg, min Frelser, mit Skjold og den, jeg lider på, som underlægger mig Folkeslag!

3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

HERRE, hvad er et Menneske, at du kendes ved det, et Menneskebarn, at du agter på ham?

4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Mennesket er som et Åndepust, dets Dage som svindende Skygge.

5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

HERRE, sænk din Himmel, stig ned og rør ved Bjergene, så at de ryger;

6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

slyng Lynene ud og adsplit Fjenderne, send dine Pile og indjag dem Rædsel;

7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

udræk din Hånd fra det høje, fri og frels mig fra store Vande,

8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

fra fremmedes Hånd, de, hvis Mund taler Løgn, hvis højre er Løgnehånd.

9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Gud, jeg vil synge dig en ny Sang, lege for dig på tistrenget Harpe,

10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

du, som giver Konger Sejr og udfrier David, din Tjener.

11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Fri mig fra det onde Sværd, frels mig fra fremmedes Hånd, de, hvis Mund taler Løgn, hvis højre er Løgnehånd.

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

I Ungdommen er vore Sønner som højvoksne Planter, vore Døtre er som Søjler, udhugget i Tempelstil;

13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

vore Forrådskamre er fulde, de yder Forråd på, Forråd, vore Hjorde føder Tusinder, Titusinder på vore Marker,

14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

fede er vore Okser; intet Murbrud, ingen Udvandring, ingen Skrigen på Torvene.

15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Saligt det Folk, der er således stedt, saligt det Folk, hvis Gud er HERREN!