Žalmy 142

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

I LIKWIRKI ngil laud ong Ieowa. Ki ngil ai i kin ngidingideki ong Ieowa.

2 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

I kin kasansale ong i ai apwal akan, o i padaki ong i katoutou pa i kan.

3 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

Ngen i lao luetala, kom ap pan kotin apapwali. Irail rir wiai ong ia insar eu liman al, me i kin weid ia.

4 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

I kilang ni pali maun i, ari sota, me men sauasa ia; i sota kak pitila, pwe sota me kin idok ia.

5 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

Maing Ieowa, i likwir wong komui, o potoan: Komui me ai paip, o pwais ai nan sap en me maur akan.

6 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

Kom kotin mangi ai weriwer, pwe ngai meid luet; dore ia la sang me kin pakipaki ia; pwe ngai sota itar ong ir.

7 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.

Kalua sang ngen i nan imateng, pwe i en kapinga mar omui. Me pung kan pan pokon dong ia, ma kom pan kotin sauasa ia.