Žalmy 142

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

A maschil of David, when he was in the cave; a prayer. With my voice I cry out for help to Yahweh; with my voice I plead for Yahweh's favor.

2 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

I pour out my lament before him; I tell him my troubles.

3 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

When my spirit is weak within me, you know my path. In the way that I walk they have hidden a trap for me.

4 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

I look to my right and and see that there is no one who cares about me. There is no escape for me; no one cares about my life.

5 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

I called out to you, Yahweh; I said, “You are my refuge, my portion in the land of the living.

6 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

Listen to my call, for I have been brought very low; rescue me from my persecutors, for they are stronger than I.

7 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.

Bring my soul out of prison so that I may give thanks to your name. The righteous will gather around me because you have been good to me.”