< Žalmy 142 >
1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.
I cried unto the LORD with my voice; with my voice unto the LORD did I make my supplication.
2 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.
I poured out my complaint before him; I showed before him my trouble.
3 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.
When my spirit was overwhelmed within me, then you knew my path. In the way wherein I walked have they privately laid a snare for me.
4 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
I looked on my right hand, and beheld, but there was no man that would know me: refuge failed me; no man cared for my soul.
5 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.
I cried unto you, O LORD: I said, You are my refuge and my portion in the land of the living.
6 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.
Attend unto my cry; for I am brought very low: deliver me from my persecutors; for they are stronger than I.
7 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.
Bring my soul out of prison, that I may praise your name: the righteous shall compass me about; for you shall deal bountifully with me.