Žalmy 141

1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

Jehová, a ti he llamado, apresúrate a mí: escucha mi voz, cuando te llamare.

2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Sea enderezada mi oración delante de ti como un perfume: el don de mis manos como un presente de la tarde.

3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Pon, o! Jehová, guarda a mi boca: guarda la puerta de mis labios.

4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

No inclines mi corazón a cosa mala: a hacer obras con impiedad con los varones que obran iniquidad; y no coma yo de sus delicias.

5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Hiérame el justo con misericordia, y repréndame; y aceite de cabeza no unte mi cabeza: porque aun también mi oración será contra sus males.

6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Sean derribados en lugares peñascosos sus jueces; y oigan mis palabras que son suaves.

7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. (Sheol h7585)

Como quien parte e hiende leños en tierra, son esparcidos nuestros huesos a la boca de la sepultura: (Sheol h7585)

8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Por tanto a ti, o! Jehová, Señor, miran mis ojos, en ti he confiado: no tengas en poco a mi alma.

9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Guárdame de las manos del lazo que me han tendido; y de los lazos de los que obran iniquidad.

10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

Caigan los impíos a una en sus redes, mientras yo pasaré para siempre.