< Žalmy 141 >

1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
Psaume de David. Éternel! je t’ai invoqué; hâte-toi vers moi. Prête l’oreille à ma voix, quand je crie à toi.
2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.
Que ma prière vienne devant toi comme l’encens, l’élévation de mes mains comme l’offrande du soir!
3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
Mets, ô Éternel! une garde à ma bouche, veille sur l’entrée de mes lèvres.
4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
N’incline mon cœur à aucune chose mauvaise, pour pratiquer de méchantes actions avec des hommes qui sont des ouvriers d’iniquité; et que je ne mange pas de leurs délices.
5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
Que le juste me frappe, c’est une faveur; qu’il me reprenne, c’est une huile excellente; ma tête ne la refusera pas, car ma prière sera encore là dans leurs calamités.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
Que leurs juges soient précipités des rochers, alors ils entendront mes paroles, car elles sont douces.
7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. (Sheol h7585)
Nos os sont dispersés à la gueule du shéol, comme quand on coupe et qu’on fend [du bois] sur la terre. (Sheol h7585)
8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
Car, ô Éternel, Seigneur! mes yeux sont sur toi, je me confie en toi; n’abandonne pas mon âme.
9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
Garde-moi du piège qu’ils m’ont tendu, et des lacets des ouvriers d’iniquité.
10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
Que les méchants tombent dans leurs propres filets, tandis que moi je passe outre.

< Žalmy 141 >