< Žalmy 141 >
1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
A Psalm of David. LORD, I have called upon thee; make haste unto me: give ear unto my voice, when I call unto thee.
2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.
Let my prayer be set forth as incense before thee; the lifting up of my hands as the evening sacrifice.
3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
Set a watch, O LORD, before my mouth; keep the door of my tips.
4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
Incline not my heart to any evil thing, to be occupied in deeds of wickedness with men that work iniquity: and let me not eat of their dainties.
5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
Let the righteous smite me, [it shall be] a kindness; and let him reprove me, [it shall be as] oil upon the head; let not my head refuse it: for even in their wickedness shall my prayer continue.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
Their judges are thrown down by the sides of the rock; and they shall hear my words; for they are sweet.
7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. (Sheol )
As when one ploweth and cleaveth the earth, our bones are scattered at the grave’s mouth. (Sheol )
8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
For mine eyes are unto thee, O GOD the Lord: in thee do I put my trust; leave not my soul destitute.
9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
Keep me from the snare which they have laid for me, and from the gins of the workers of iniquity.
10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
Let the wicked fall into their own nets, whilst that I withal escape.