Žalmy 140

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

2 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

3 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)

4 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

5 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)

6 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

7 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

8 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)

9 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

10 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

11 Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

12 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

13 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.