< Žalmy 140 >

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
Ki he Takimuʻa, ko e Saame ʻa Tevita. ‌ʻE Sihova, fakamoʻui au mei he tangata angakovi: fakamoʻui au mei he tangata fakamālohi;
2 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
‌ʻAia ʻoku mahalo kovi ʻi honau loto; ʻoku nau fakataha maʻuaipē ke tau.
3 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)
Kuo nau fakamāsila honau ʻelelo ʻo hangē ko e ngata; ʻoku ʻai ʻae kona ʻoe ngata ʻi honau lalo loungutu. (Sila)
4 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
Fakahaofi au, ʻE Sihova, mei he nima ʻoe angahala; fakamoʻui au mei he tangata fakamālohi, ʻaia kuo ne fakakaukau ke tulaki hifo hoku vaʻe.
5 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)
Kuo tau fufū ʻe he laukau ʻae tauhele kiate au, mo e ngaahi afo; kuo nau ʻaʻau ʻae kupenga ʻi he veʻe hala; kuo nau teuteu ʻae ngaahi hele kiate au. (Sila)
6 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
Naʻaku pehē kia Sihova, “Ko koe ko hoku ʻOtua:” ʻE Sihova, ke ke ongoʻi ʻae leʻo ʻo ʻeku ngaahi lotu tāumaʻu.
7 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
‌ʻE Sihova ko e ʻEiki, ko e mālohi ʻo ʻeku fakamoʻui, kuo ke maluʻi hoku ʻulu ʻi he ʻaho ʻoe tau.
8 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)
‌ʻE Sihova, ʻoua naʻa ke fai ki he ngaahi holi ʻae angahala: ʻoua naʻa ke tokoni ʻene fakakaukau kovi, telia naʻa nau hiki hake ʻakinautolu. (Sila)
9 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
Ka ko e ʻulu ʻokinautolu ʻoku nau kāpui au, tuku ke ʻufiʻufi ʻaki ʻakinautolu ʻae kovi ʻo honau loungutu.
10 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
Ke tō kiate kinautolu ʻae malalaʻi afi ʻoku vela: tuku ke lī ʻakinautolu ki he afi; ki he ngaahi luo tau mamaʻo, koeʻuhi ke ʻoua naʻa nau toetuʻu hake.
11 Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
‌ʻOua naʻa tuku ha tangata lea kovi ke tuʻumaʻu ʻi māmani: ʻe tuli ʻe he kovi ʻae tangata fakamālohi ke tulaki ia.
12 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.
‌ʻOku ou ʻilo ʻe fakamaau ʻe Sihova ʻae meʻa ʻae mamahi, mo e ʻinasi totonu ʻoe masiva.
13 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.
Ko e moʻoni ʻe ʻatu ʻae fakafetaʻi ʻe he māʻoniʻoni ki ho huafa: ʻe nofo ʻae angatonu ʻi ho ʻao.

< Žalmy 140 >