Žalmy 140

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

Psalmus David, in finem. Eripe me Domine ab homine malo: a viro iniquo eripe me.

2 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

Qui cogitaverunt iniquitates in corde: tota die constituebant praelia.

3 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)

Acuerunt linguas suas sicut serpentes: venenum aspidum sub labiis eorum.

4 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

Custodi me Domine de manu peccatoris: et ab hominibus iniquis eripe me. Qui cogitaverunt supplantare gressus meos:

5 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)

absconderunt superbi laqueum mihi: Et funes extenderunt in laqueum: iuxta iter scandalum posuerunt mihi.

6 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

Dixi Domino: Deus meus es tu: exaudi Domine vocem deprecationis meae.

7 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

Domine, Domine virtus salutis meae: obumbrasti super caput meum in die belli:

8 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)

Ne tradas me Domine a desiderio meo peccatori: cogitaverunt contra me, ne derelinquas me, ne forte exaltentur.

9 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

Caput circuitus eorum: labor labiorum ipsorum operiet eos.

10 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

Cadent super eos carbones, in ignem deiicies eos: in miseriis non subsistent.

11 Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

Vir linguosus non dirigetur in terra: virum iniustum mala capient in interitu.

12 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

Cognovi quia faciet Dominus iudicium inopis: et vindictam pauperum.

13 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.

Verumtamen iusti confitebuntur nomini tuo: et habitabunt recti cum vultu tuo.