Žalmy 140
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
Ó, Drottinn, frelsaðu mig frá vondum mönnum. Verndaðu mig gegn ofbeldismönnunum
2 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
sem sitja á svikráðum alla daga og vekja ófrið.
3 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)
Orð þeirra eru eins og eitruð höggormsbit.
4 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
Varðveittu mig gegn ofbeldi þeirra og svikráðum.
5 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)
Þessir ofríkismenn hafa lagt gildru fyrir mig, sett út snöru sína. Þeir bíða þess að geta kastað yfir mig neti, flækja mig í möskva sína.
6 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
Ó, Drottinn, þú ert minn Guð! Hlustaðu á grátbeiðni mína!
7 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
Láttu ekki svikráð níðinganna heppnast.
8 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)
Láttu þá ekki ná árangri eða hreykja sér hátt.
9 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
Svikráð þeirra komi þeim sjálfum í koll!
10 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
Eldsglóðum rigni yfir þá. Steyptu þeim í gjár sem þeir komast ekki úr.
11 Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
Láttu lygara einskis ávinnings njóta í landi okkar, en refsaðu þeim í skyndi.
12 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.
Drottinn mun örugglega rétta hlut fólks sem þolað hefur ofsóknir þeirra, hann mun flytja mál hinna snauðu.
13 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.
Hinir guðhræddu þakka þér. Þeir fá að lifa í nálægð þinni.
