< Žalmy 140 >

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
Til Sangmesteren. En Salme af David.
2 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
Red mig, HERRE, fra onde Mennesker, vær mig et Værn mod Voldsmænd,
3 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)
der pønser paa ondt i Hjertet og daglig ægger til Strid.
4 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
De hvæsser Tungen som Slanger, har Øglegift under deres Læber. (Sela)
5 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)
Vogt mig, HERRE, for gudløses Haand, vær mig et Værn mod Voldsmænd, som pønser paa at bringe mig til Fald.
6 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
Hovmodige lægger Snarer og Strikker for mig, breder et Net for min Fod, lægger Fælder for mig ved Vejen. (Sela)
7 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
Jeg siger til HERREN: Du er min Gud, HERRE, lyt til min tryglende Røst!
8 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)
HERRE, Herre, min Frelses Styrke, du skærmer mit Hoved paa Stridens Dag.
9 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
Opfyld ej, HERRE, den gudløses Ønsker, lad ikke hans Raad have Fremgang!
10 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
Lad dem ikke løfte Hovedet mod mig, lad deres Trusler ramme dem selv!
11 Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
Det regne paa dem med gloende Kul, styrt dem i Dybet, ej staa de op!
12 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.
Lad ikke Bagtaleren holde sig i Landet, ondt ramme Voldsmanden Slag i Slag!
13 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.
Jeg ved, at HERREN vil føre de armes Sag og skaffe de fattige Ret. For vist skal retfærdige prise dit Navn, oprigtige bo for dit Aasyn.

< Žalmy 140 >