Žalmy 140

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

Til Sangmesteren; en Psalme, af David.

2 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

Herre! udfri mig fra onde Mennesker, bevar mig fra Voldsmænd!

3 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah)

de, som have optænkt ondt i Hjertet, hver Dag holde sig sammen til Krig.

4 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

De have skærpet deres Tunge som en Slange, der er Øglegift under deres Læber. (Sela)

5 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah)

Beskærm mig, Herre! imod den ugudeliges Hænder, bevar mig fra Voldsmænd, som tænke at lægge Stød for mine Trin.

6 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

De hovmodige have skjult en Snare for mig og Reb, de have udspændt et Garn ved Siden af Vejen, de have lagt Fælder for mig. (Sela)

7 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

Jeg har sagt til Herren: Du er min Gud; Herre! vend dine Øren til mine ydmyge Begæringers Røst.

8 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah)

Den Herre, Herre er min Frelses Styrke; du har dækket mit Hoved paa Rustningens Dag.

9 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

Tilsted ikke, Herre! den ugudelige hans Begæringer, lad ikke hans onde Anslag faa Fremgang; de maatte ophøje sig deraf. (Sela)

10 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

Paa deres Hoved, som omringe mig, skal den Fortræd, deres Læber voldte, komme til at hvile.

11 Èlověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

Der skal rystes Gløder over dem, han skal lade dem falde i Ilden, i dybe Grave, at de ikke skulle staa op igen.

12 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

En mundkaad Mand skal ikke bestaa paa Jorden; en Voldsmand skal Ulykken jage, indtil han er ganske fordreven.

13 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.

Jeg ved, at Herren skal udføre den elendiges Sag, de fattiges Ret. Ja, de retfærdige skulle prise dit Navn; de oprigtige skulle blive for dit Ansigt.