Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Müzik şefi için - Davut'un mezmuru Ya RAB, sınayıp tanıdın beni.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Oturup kalkışımı bilirsin, Niyetimi uzaktan anlarsın.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Gittiğim yolu, yattığım yeri inceden inceye elersin, Bütün yaptıklarımdan haberin var.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Daha sözü ağzıma almadan, Söyleyeceğim her şeyi bilirsin, ya RAB.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Beni çepeçevre kuşattın, Elini üzerime koydun.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Kaldıramam böylesi bir bilgiyi, Başa çıkamam, erişemem.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Nereye gidebilirim senin Ruhun'dan, Nereye kaçabilirim huzurundan?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Göklere çıksam, oradasın, Ölüler diyarına yatak sersem, yine oradasın. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Seherin kanatlarını alıp uçsam, Denizin ötesine konsam,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Orada bile elin yol gösterir bana, Sağ elin tutar beni.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Desem ki, “Karanlık beni kaplasın, Çevremdeki aydınlık geceye dönsün.”
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Karanlık bile karanlık sayılmaz senin için, Gece, gündüz gibi ışıldar, Karanlıkla aydınlık birdir senin için.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
İç varlığımı sen yarattın, Annemin rahminde beni sen ördün.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Sana övgüler sunarım, Çünkü müthiş ve harika yaratılmışım. Ne harika işlerin var! Bunu çok iyi bilirim.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Gizli yerde yaratıldığımda, Yerin derinliklerinde örüldüğümde, Bedenim senden gizli değildi.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Henüz döl yatağındayken gözlerin gördü beni; Bana ayrılan günlerin hiçbiri gelmeden, Hepsi senin kitabına yazılmıştı.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Hakkımdaki düşüncelerin ne değerli, ey Tanrı, Sayıları ne çok!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Kum tanelerinden fazladır saymaya kalksam. Uyanıyorum, hâlâ seninleyim.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Ey Tanrı, keşke kötüleri öldürsen! Ey eli kanlı insanlar, uzaklaşın benden!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Çünkü senin için kötü konuşuyorlar, Adını kötüye kullanıyor düşmanların.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Ya RAB, nasıl tiksinmem senden tiksinenlerden? Nasıl iğrenmem sana başkaldıranlardan?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Onlardan tümüyle nefret ediyor, Onları düşman sayıyorum.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Ey Tanrı, yokla beni, tanı yüreğimi, Sına beni, öğren kaygılarımı.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Bak, seni gücendiren bir yönüm var mı, Öncülük et bana sonsuz yaşam yolunda!
