Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Al Músico principal: Salmo de David. OH Jehová, tú me has examinado y conocido.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tú has conocido mi sentarme y mi levantarme, has entendido desde lejos mis pensamientos.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Mi senda y mi acostarme has rodeado, y estás impuesto en todos mis caminos.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Pues aun no está la palabra en mi lengua, [y] he aquí, oh Jehová, tú la sabes toda.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Detrás y delante me guarneciste, y sobre mí pusiste tu mano.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Más maravillosa es la ciencia que mi capacidad; alta es, no puedo comprenderla.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
¿Adónde me iré de tu espíritu? ¿y adónde huiré de tu presencia?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si subiere á los cielos, allí estás tú: y si en abismo hiciere mi estrado, he aquí allí tú estás. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Si tomare las alas del alba, y habitare en el extremo de la mar,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Aun allí me guiará tu mano, y me asirá tu diestra.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Si dijere: Ciertamente las tinieblas me encubrirán; aun la noche resplandecerá tocante á mí.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Aun las tinieblas no encubren de ti, y la noche resplandece como el día: lo mismo [te son] las tinieblas que la luz.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Porque tú poseiste mis riñones; cubrísteme en el vientre de mi madre.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Te alabaré; porque formidables, maravillosas son tus obras: estoy maravillado, y mi alma lo conoce mucho.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
No fué encubierto de ti mi cuerpo, bien que en oculto fuí formado, [y] compaginado en lo más bajo de la tierra.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Mi embrión vieron tus ojos, y en tu libro estaban escritas todas aquellas cosas que fueron luego formadas, sin [faltar] una de ellas.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Así que ¡cuán preciosos me son, oh Dios, tus pensamientos! ¡cuán multiplicadas son sus cuentas!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Si los cuento, multiplícanse más que la arena: despierto, y aun estoy contigo.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
De cierto, oh Dios, matarás al impío; apartaos pues de mí, hombres sanguinarios.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Porque blasfemias dicen ellos contra ti: tus enemigos toman en vano [tu nombre].
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
¿No tengo en odio, oh Jehová, á los que te aborrecen, y me conmuevo contra tus enemigos?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Aborrézcolos con perfecto odio; téngolos por enemigos.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Examíname, oh Dios, y conoce mi corazón: pruébame y reconoce mis pensamientos:
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Y ve si hay en mí camino de perversidad, y guíame en el camino eterno.
