Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Jehová, tú me has examinado, y conocido.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tú has conocido mi sentarme y mi levantarme, has entendido desde lejos mis pensamientos.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Mi senda, y mi acostarme has rodeado; y todos mis caminos has conocido.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Porque aun no está la palabra en mi lengua, y, he aquí, Jehová, tú la supiste toda.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Detrás y delante tú me formaste; y pusiste sobre mí tu mano.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Más maravillosa es la ciencia que mi capacidad: alta es, no puedo comprenderla.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
¿A dónde me iré de tu Espíritu? ¿y a dónde huiré de delante de ti?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si subiere a los cielos, allí estás tú; y si hiciere mi estrado en el infierno, héte allí. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Si tomare las alas del alba, y habitare en el cabo de la mar,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Aun allí me guiará tu mano; y me trabará tu diestra.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Si dijere: Ciertamente las tinieblas me encubrirán: aun la noche resplandecerá por causa de mí.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Aun las tinieblas no encubren nada de ti; y la noche resplandece como el día: las tinieblas son como la luz.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Porque tú poseiste mis riñones; cubrísteme en el vientre de mi madre.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Confesarte he, porque terribles y maravillosas son tus obras: estoy maravillado, y mi alma lo conoce en gran manera.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
No fue encubierto mi cuerpo de ti, aunque yo fui hecho en secreto: fue entretejido en los profundos de la tierra.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Mi imperfección vieron tus ojos; y en tu libro estaban todas aquellas cosas escritas, que fueron entonces formadas, sin faltar una de ellas.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Así que ¡cuán preciosos me son tus pensamientos, o! Dios! ¡Cuán multiplicadas son sus cuentas!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Si las cuento, multiplícanse más que la arena: despierto, y aun estoy contigo.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Si matases, o! Dios, al impío; y los varones de sangres se quitasen de mí;
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Que te dicen blasfemias: ensoberbécense en vano tus enemigos.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
¿No tuve en odio, o! Jehová, a los que te aborrecieron? ¿y peleo contra tus enemigos?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
De entero odio los aborrecí: túvelos por enemigos.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Examíname, o! Dios, y conoce mi corazón: pruébame, y conoce mis pensamientos.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Y ve si hay en mí camino de perversidad; y guíame en el camino del mundo.
