Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Oh Yavé, Tú me escudriñaste y conociste.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tú sabes cuándo me siento Y cuándo me pongo en pie, De lejos entiendes mi pensamiento.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Vigilas cuando camino Y cuando reposo, Y estás íntimamente familiarizado con todos mis caminos.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Aun antes que haya una palabra en mi lengua, Ciertamente, oh Yavé, Tú la sabes toda.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Me rodeaste por detrás y por delante, Y pusiste tu mano sobre mí.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
[Tal] conocimiento es demasiado maravilloso para mí. Alto es, no puedo alcanzarlo.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
¿A dónde puedo irme de tu Espíritu? ¿O a dónde puedo huir de tu Presencia?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si subo al cielo, allí estás Tú, Y si en el Seol preparo mi cama, Mira, allí estás Tú. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Si tomo las alas del alba Y vivo en la parte más remota del mar,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Aun allí me guiará tu mano Y me sostendrá tu mano derecha.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Si digo: Ciertamente la oscuridad me cubrirá, La luz a mi alrededor será la noche.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Aun la oscuridad no es oscura para Ti, La noche resplandece como el día. Lo mismo son la oscuridad y la luz.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Tú formaste mis órganos internos. Me tejiste en el vientre de mi madre.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Te doy gracias, Porque soy temerosa y maravillosamente formado. Maravillosas son tus obras, Y mi alma lo sabe muy bien.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
No fueron encubiertos de Ti mis huesos, Cuando en secreto fui hecho, Y entretejido en las profundidades de la tierra.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Tus ojos vieron mi embrión, Y en tu rollo estaban escritos todos Los días que me fueron ordenados, Cuando aún [no existía] uno de ellos.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
¡Oh ʼEL, cuán preciosos me son tus pensamientos! ¡Cuán inmensa es la suma de ellos!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Si los cuento, serían más que la arena. Cuando despierto, aún estoy contigo.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
¡Oh ʼEloah, si mataras al perverso, Si, por tanto, se alejan de mí los hombres sanguinarios!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Porque hablan contra Ti perversamente, Y tus enemigos toman [tu Nombre] en vano.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Oh Yavé, ¿No aborrezco a los que te aborrecen? ¿No repugno a los que se levantan contra Ti?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Con absoluto odio los aborrezco. Son mis enemigos.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Escudríñame, oh ʼEL, y conoce mi corazón. Pruébame y conoce mis ansiosos pensamientos,
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Ve si hay en mí camino de perversidad Y guíame en el camino eterno.
