Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Al maestro de coro. Salmo de David. Yahvé, Tú me penetras y me conoces.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Sabes cuando me siento y cuando me levanto; de lejos disciernes mis pensamientos.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Si ando y si descanso Tú lo percibes, y todos mis caminos te son familiares.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
No está todavía en mi lengua la palabra, y Tú, Yahvé, ya la sabes toda.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Tú me rodeas por detrás y por delante, y pones tu mano sobre mí.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Maravillosa sobremanera es para mí tal ciencia, demasiado sublime, superior a mi alcance.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
¿Adónde iré que me sustraiga a tu espíritu, adónde huiré de tu rostro?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si subiere al cielo, allí estás Tú; si bajare al abismo, Tú estás presente. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Si tomare las alas de la aurora, y me posare en el extremo del mar,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
también allí me conducirá tu mano, y me tendrá asido tu diestra.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Si dijera: “Al menos las tinieblas me esconderán”, y a modo de luz me envolviese la noche.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
las mismas tinieblas no serían oscuras para Ti, y la noche resplandecería como el día, la oscuridad como la luz.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Tú formaste mis entrañas; me tejiste en el seno de mi madre.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Te alabo porque te has mostrado maravilloso, porque tus obras son admirables; largamente conoces mi alma,
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
y mi cuerpo no se te ocultaba, aunque lo plasmabas en la oscuridad, tejiéndolo bajo la tierra.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Tus ojos veían ya mis actos, y todos están escritos en tu libro; los días (míos) estaban determinados antes de que ninguno de ellos fuese.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Oh Dios ¡cuán difíciles de comprender tus designios! ¡Cuán ingente es su número!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Si quisiera contarlos, son más que las arenas; si llegara al fin, mi duración sería como la tuya.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
¡Oh, si quitaras la vida, oh Dios, al impío, y se apartasen de mí los hombres perversos!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Porque con disimulo se rebelan contra Ti; siendo tus enemigos, asumen tu Nombre en vano.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
¿Acaso no debo odiar, Yahvé, a los que te odian, y aborrecer a los que contra Ti se enaltecen?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Los odio con odio total; se han hecho mis propios enemigos.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Escudríñame, oh Dios, y explora mi corazón, examíname y observa mi intimidad;
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
mira si ando por el falso camino, y condúceme por la senda antigua.
