Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Načelniku godbe: psalm Davidov. Gospod, preiskuješ me in spoznavaš.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Ti poznavaš sedenje moje in vstajanje moje; misel mojo umeš od daleč.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Hojo mojo in ležo mojo obsezaš, in znana so ti vsa pota moja.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Ko ni še govor na jeziku mojem, glej, Gospod, poznaš ga vsega.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Zadaj in spredaj me obdajaš, in name pokladaš roko svojo.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Prečudovita je vednost tvoja, da bi te varal; visoka je, ne morem je preseči.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Kam naj grem pred duhom tvojim, ali kam naj bežim pred tvojim obličjem?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Ko bi stopil na nebesa, tam si; ali bi ležišče izbral v grobu, glej tu si. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Ko bi si vzel zarije peroti, da bi prebival na pokrajini morja,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Tudi tja bi me spremljala tvoja roka, in zgrabila bi me desnica tvoja.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Ko bi pa rekel: Temé me bodo vsaj pokrile kakor z mrakom; vendar noč je svetloba okolo mene.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Tudi temé ne morejo tako omračiti, da bi ti ne videl skozi; ampak noč razsvetljuje kakor dan, tako so temé kakor luč.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Ti namreč imaš v lasti ledvice moje; pokrival si me v telesu matere moje.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Slavim te zato, ker ogledujoč tista dela strmim, čudovita dela tvoja predobro pozna srce moje.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Skrita ni tebi moja moč, odkar sem ustvarjen bil na skrivnem; umetno narejen, kakor v zemlje globočinah.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Testo moje vidijo tvoje oči, in v knjigi tvoji je pisano vse to; od kar se je narejalo, ko ni bilo še nič tega.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Zatorej pri meni, o kako dražestne so misli tvoje, o Bog mogočni! Kako preobila njih števila!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Našteval bi jih, a več jih je ko peska, čujem naj še s teboj.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
O da bi pokončal, o Bog, krivičnega; in može krvoločne, rekoč: Poberite se izpred mene.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Kateri zoper tebe govoré pregrešno; kateri povzdigujejo nično sovražnike tvoje.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Ali ne sovražim, o Gospod, sovražnikov tvojih, in se ne mučim v zaničevanji do njih, ki se spenjajo zoper tebe?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
S popolnim sovraštvom jih sovražim; za neprijatelje so meni.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Preiskuj me, Bog mogočni, in spoznaj srce moje; izkusi me in spoznaj misli moje.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
In glej, hodim li po potu, tebi nadležnem; in vodi me po večnem potu.
