Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Dāvida dziesma, dziedātāju vadonim. Kungs, Tu mani pārmani un pazīsti.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tu zini manu sēdēšanu un celšanos, Tu noproti manas domas no tālienes.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Lai eju, lai guļu, Tu esi ap mani, un Tev zināmi visi mani ceļi.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Jo nav ne vārda uz manas mēles; redzi, Kungs, to visu Tu zini.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Tu meties ap mani pakaļā un priekšā un turi Savu roku pār mani.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Šī atzīšana man ir visai brīnišķa un augsta, es to nevaru izprast.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Kur man būs aiziet no Tava Gara, un kur man būs bēgt no Tava vaiga?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Ja es kāptu debesīs, tad Tu tur esi; ja es nogultos ellē, redzi, Tu tur arīdzan esi. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Ja es ņemtu ausekļa spārnus un paliktu jūras galā.
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Tad arī tur Tava roka mani vadīs, un Tava labā roka mani turēs.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Ja es sacītu: Lai tumsība mani apklāj un par nakti lai paliek gaisma ap mani:
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Tad ir tumsība Tavā priekšā nebūtu tumša, un nakts spīdētu kā diena, tumsība būtu kā gaisma.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Jo Tu esi radījis manas īkstis, Tu mani esi apsedzis manas mātes miesās.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Es Tev pateicos, ka es ļoti brīnišķi esmu darīts, brīnišķi ir Tavi darbi, un mana dvēsele to it labi zin.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Mani kauli Tev nebija apslēpti, kad es slepenībā tapu darīts, kad es tapu iztaisīts zemes dziļumos.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Tavas acis redzēja mani, vēl neiztaisītu pīti(miesas iedīgli), un visas nākamās dienas bija rakstītas Tavā grāmatā, kad vēl nebija nevienas.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Cik dārgas man ir Tavas domas, ak Dievs! Cik liels ir viņu skaits!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Kad tās jāskaita, tad viņu vairāk nekā smiltis. Es uzmostos un vēl esmu pie Tevis.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Ak Dievs, kaut Tu bezdievīgo nokautu, un kaut asinsvainīgie no manis atstātos.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Tie par Tevi runā ar negantību un Tavi ienaidnieki lepojās ar viltu.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Vai man nebūs ienīdēt, kas Tevi, Kungs, ienīst, un ieriebt, kas pret Tevi ceļas?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Ienīdēt es tos ienīstu, tie man ir ienaidnieki.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Pārbaudi mani, ak Dievs, un atzīsti manu sirdi, izmeklē mani un atzīsti manas domas,
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Un redzi, vai es esmu negantā ceļā, un vadi mani uz mūžīgu ceļu.
