Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
(다윗의 시. 영장으로 한 노래) 여호와여, 주께서 나를 감찰하시고 아셨나이다
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
주께서 나의 앉고 일어섬을 아시며 멀리서도 나의 생각을 통촉하시오며
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
나의 길과 눕는 것을 감찰하시며 나의 모든 행위를 익히 아시오니
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
여호와여, 내 혀의 말을 알지 못하시는 것이 하나도 없으시니이다
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
주께서 나의 전후를 두르시며 내게 안수하셨나이다
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
이 지식이 내게 너무 기이하니 높아서 내가 능히 미치지 못하나이다
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
내가 주의 신을 떠나 어디로 가며 주의 앞에서 어디로 피하리이까
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
내가 하늘에 올라갈지라도 거기 계시며 음부에 내 자리를 펼지라도 거기 계시니이다 (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
내가 새벽 날개를 치며 바다 끝에 가서 거할지라도
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
곧 거기서도 주의 손이 나를 인도하시며 주의 오른손이 나를 붙드시리이다
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
내가 혹시 말하기를 흑암이 정녕 나를 덮고 나를 두른 빛은 밤이 되리라 할지라도
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
주에게서는 흑암이 숨기지 못하며 밤이 낮과 같이 비취나니 주에게는 흑암과 빛이 일반이니이다
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
주께서 내 장부를 지으시며 나의 모태에서 나를 조직하셨나이다
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
내가 주께 감사하옴은 나를 지으심이 신묘막측하심이라 주의 행사가 기이함을 내 영혼이 잘 아나이다
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
내가 은밀한 데서 지음을 받고 땅의 깊은 곳에서 기이하게 지음을 받은 때에 나의 형체가 주의 앞에 숨기우지 못하였나이다
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
내 형질이 이루기 전에 주의 눈이 보셨으며 나를 위하여 정한 날이 하나도 되기 전에 주의 책에 다 기록이 되었나이다
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
하나님이여, 주의 생각이 내게 어찌 그리 보배로우신지요 그 수가 어찌 그리 많은지요
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
내가 세려고 할지라도 그 수가 모래보다 많도소이다 내가 깰 때에도 오히려 주와 함께 있나이다
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
하나님이여, 주께서 정녕히 악인을 죽이시리이다 피흘리기를 즐기는 자들아 나를 떠날지어다
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
저희가 주를 대하여 악하게 말하며 주의 원수들이 헛되이 주의 이름을 칭하나이다
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
여호와여, 내가 주를 미워하는 자를 미워하지 아니하오며 주를 치러 일어나는 자를 한하지 아니하나이까
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
내가 저희를 심히 미워하니 저희는 나의 원수니이다
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
하나님이여, 나를 살피사 내 마음을 아시며 나를 시험하사 내 뜻을 아옵소서
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
내게 무슨 악한 행위가 있나 보시고 나를 영원한 길로 인도하소서
