Žalmy 139

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Salmo di Davide, [dato] al Capo de' Musici SIGNORE, tu mi hai investigato, e tu [mi] conosci.

2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Tu vedi quando mi seggo, e quando mi alzo; Tu intendi da lungi il mio pensiero.

3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Tu aggiri i miei sentieri e il mio ricetto; E sei usato a tutte le mie vie.

4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Perciocchè non [essendo ancora] la parola sopra la mia lingua, Ecco, Signore, tu sai già il tutto.

5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Tu mi strigni dietro e davanti; E mi metti la mano addosso.

6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

La [tua] conoscenza [è] tanto maravigliosa che io non posso sottrarmene; [E tanto] eccelsa, che appo lei non posso nulla.

7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Dove me ne andrò d'innanzi al tuo Spirito? E dove me ne fuggirò dal tuo cospetto?

8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)

Se io salgo in cielo, tu vi [sei]; E [se] mi metto a giacere ne' luoghi bassi sotterra, eccoviti. (Sheol h7585)

9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

[Se] prendo le ale dell'alba, E vo a dimorar nell'estremità del mare;

10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

Anche quivi mi condurrà la tua mano, E la tua destra mi prenderà.

11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

E [se] dico: Certo, le tenebre mi appiatteranno, La notte [sarà] luce d'intorno a me.

12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

Le tenebre stesse non possono oscurarti nulla; Anzi la notte [ti] risplende come il giorno; E le tenebre e la luce [ti son] tutt'uno.

13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

Conciossiachè tu possegga le mie reni; Tu mi hai composto nel seno di mia madre.

14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

Io ti celebrerò; perciocchè io sono stato maravigliosamente formato In maniere stupende; Le tue opere [son] maravigliose, E l'anima mia [lo] sa molto bene.

15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

La fabbrica delle mie ossa non ti fu celata, Quando io fui fatto in occulto, [E] lavorato nelle basse parti delle terra.

16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

I tuoi occhi videro la massa informe del mio corpo; E tutte queste cose erano scritte nel tuo libro, Nel tempo che si formavano, Quando niuna di esse [era ancora].

17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

Oh! quanto mi sono, o Dio, preziosi i tuoi pensamenti! Quanto son grandi le somme di essi!

18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

Se io li voglio annoverare, sono in maggior numero che la rena; [Quando] io mi risveglio, io [sono] ancora teco.

19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

Certo, o Dio, tu ucciderai l'empio; Perciò, uomini di sangue, dipartitevi da me.

20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

Perciocchè i tuoi nemici ti hanno nominato a scelleratezza; Hanno preso [in bocca] il tuo Nome in vano.

21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

O Signore, non odio io quelli che t'odiano? E non mi accuoro io per quelli che si levano contro a te?

22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

Io li odio d'un odio perfetto; Io li ho per nemici.

23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

O Dio, investigami, e conosci il mio cuore; Provami, e conosci i miei pensieri;

24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

E vedi se [vi è] in me alcuna via iniqua; E giudami per la via del mondo.