Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Dem Musikmeister. Von David. Ein Psalm. Jahwe, du erforschest und kennst mich.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Du weißt mein Sitzen und mein Aufstehen; du verstehst meine Gedanken von ferne.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Mein Gehen und mein Liegen prüfst du und bist vertraut mit allen meinen Wegen.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Denn es ist kein Wort auf meiner Zunge, das du, Jahwe, nicht schon durchaus kennst.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Hinten und vorn hast du mich umschlossen und legtest auf mich deine Hand.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Die Erkenntnis ist mir zu wunderbar, zu hoch - ich werde ihrer nicht mächtig!
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Wohin soll ich gehen vor deinem Geist und wohin fliehen vor deinem Angesicht?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Stiege ich zum Himmel empor, so bist du dort, und machte ich die Unterwelt zu meinem Lager, du bist da! (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Nähme ich Flügel der Morgenröte, ließe mich nieder am äußersten Ende des Meers,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
auch da würde deine Hand mich führen, deine Rechte mich erfassen.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Spräche ich: “Eitel Finsternis möge mich bedecken, und zu Nacht werde das Licht um mich her:
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
so würde auch die Finsternis für dich nicht finster sein und die Nacht leuchten wie der Tag: die Finsternis ist wie das Licht.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Denn du hast mein Innerstes geschaffen, wobst mich im Mutterleibe.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Ich preise dich dafür, daß ich erstaunenswürdig ausgezeichnet bin: wunderbar sind deine Werke, und meine Seele erkennt das wohl.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Mein Gebein war dir nicht verhohlen, als ich im Verborgenen gemacht, in Erdentiefen gewirkt ward.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Deine Augen sahen mich, als ich noch ein ungestaltetes Klümpchen war; Tage wurden gebildet und insgesamt in dein Buch geschrieben, als noch keiner von ihnen da war.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Aber wie schwer sind mir, o Gott, deine Gedanken, wie gewaltig ihre Summen!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Wollte ich sie zählen, so würden ihrer mehr sein, als der Sandkörner; erwache ich, so bin ich noch bei dir.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Ach, daß du doch die Gottlosen töten wolltest, Gott, und die Blutgierigen von mir weichen müßten,
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
die sich arglistig wider dich empören, die deinen Namen freventlich aussprechen.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Sollte ich nicht hassen, Jahwe, die dich hassen, und nicht Ekel empfinden an denen, die sich wider dich auflehnen?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Mit vollendetem Hasse hasse ich sie, als Feinde gelten sie mir.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Erforsche mich, Gott, und erkenne mein Herz; prüfe mich und erkenne meine Gedanken!
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Und siehe, ob ein Weg, der zu Schmerzen führt, bei mir zu finden sei, und leite mich auf ewigem Wege!
