Žalmy 139

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Pour la fin, psaume de David.

2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

C’est vous qui avez connu mon coucher et mon lever.

3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Vous avez compris de loin mes pensées; vous avez observé mes sentiers et le cours de ma vie.

4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Et toutes mes voies, vous les avez prévues; car il n’y a point de parole sur ma langue.

5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Voilà que vous. Seigneur, vous avez connu toutes les choses nouvelles et anciennes: c’est vous qui m’avez formé, et qui avez mis sur moi votre main.

6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Votre science est devenue admirable pour moi: elle est affermie, et je ne pourrai pas y atteindre.

7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Où irai-je pour me dérober à votre esprit? où fuirai-je devant votre face?

8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)

Si je monte au ciel, vous y êtes; si je descends dans l’enfer, vous y êtes présent. (Sheol h7585)

9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

Si je prends mes ailes au point du jour, et que j’habite aux extrémités de la mer,

10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

Là encore votre main me conduira, et votre droite me retiendra.

11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

Et j’ai dit: Peut-être que les ténèbres me couvriront; et la nuit est une lumière autour de moi dans mes plaisirs,

12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

Parce que les ténèbres ne seront pas obscures pour vous, et la nuit sera éclairée comme le jour: comme sont les ténèbres de celle-là, de même aussi est la lumière de celui-ci.

13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

Parce que c’est vous qui êtes en possession de mes reins, vous m’avez reçu dès le sein de ma mère.

14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

Je vous glorifierai, parce que vous avez montré d’une manière terrible votre magnificence: admirables sont vos œuvres, mon âme le reconnaît parfaitement.

15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

Mes os n’ont pas été cachés pour vous qui les avez faits dans le secret; ni ma substance formée dans les parties inférieures de la terre.

16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

Vos yeux ont vu mon corps encore informe, et tous les hommes seront écrits dans votre livre: il se formera des jours, dans lesquels il n’y aura personne.

17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

Mais pour moi, ô Dieu, vos amis sont devenus extrêmement honorables; leur empire s’est extrêmement fortifié.

18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

Je les compterai, et ils se trouveront plus nombreux que le sable: je me suis réveillé, et je suis encore avec vous.

19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

Si vous tuez les pécheurs, ô Dieu, hommes de sang, détournez-vous de moi;

20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

Parce que vous dites dans votre pensée: Ils recevront en vain vos cités.

21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

Est-ce que je n’ai pas haï, Seigneur, ceux qui vous haïssaient; et au sujet de vos ennemis, ne séchais-je pas?

22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

Je les haïssais d’une haine parfaite; et ils sont devenus des ennemis pour moi.

23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

Eprouvez-moi, ô Dieu, et comprenez mon cœur: interrogez-moi et connaissez mes sentiers.

24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Et voyez si une voie d’iniquité est en moi, et conduisez-moi dans la voie éternelle.