Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Au chef des chantres. Psaume de David. Seigneur, tu m’as examiné à fond et tu me connais.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tu connais tous mes faits et gestes, longtemps d’avance tu es instruit de ma pensée.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Ma marche et mon repos, tu les détermines, toutes mes voies te sont familières.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Certes la parole n’est pas encore née sur ma langue, que déjà, Seigneur, elle t’est dévoilée tout entière.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Tu me serres de près derrière et devant, et tu poses sur moi ta main.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Cette science est trop prodigieuse pour moi, trop sublime pour que je puisse la saisir.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Où me retirerais-je devant ton esprit? Où chercherais-je un refuge pour me dérober à ta face?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si j’escalade les cieux, tu es là, si je fais du Cheol ma couche, te voici encore! (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Que je m’élève sur les ailes de l’aurore, pour m’établir aux confins des mers,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
là aussi ta main me guiderait, et ta droite se saisirait de moi.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Si je dis: "Que du moins les ténèbres m’enveloppent, que la lumière du jour se change en nuit pour moi!"
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Les ténèbres mêmes ne sont pas obscures pour toi, la nuit est lumineuse comme le jour, l’obscurité est clarté pour toi.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Car c’est toi qui as façonné mes reins, tu m’as pétri dans le sein de ma mère.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Je te rends grâce de m’avoir si merveilleusement distingué; tes œuvres sont prodigieuses, mon âme le sait parfaitement.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Mon être n’échappa point à tes regards, quand je fus formé dans le mystère, artistement organisé dans les profondeurs de la terre.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Tes yeux me voyaient, quand j’étais une masse informe, et sur ton livre se trouvaient inscrits tous les jours qui m’étaient réservés, avant qu’un seul fût éclos.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Mais pour moi, ô Dieu, que tes pensées m’accablent! Que leur somme est infinie!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Les compterai-je? Elles sont plus nombreuses que les grains de sable; quand je me réveille, je suis encore plein de ta pensée.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Ah! si seulement, ô Dieu, tu faisais périr l’impie! Si seulement les hommes de sang s’éloignaient de moi!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Car ils te nomment à l’appui de leurs desseins criminels; eux, tes adversaires, invoquent ton nom pour le mensonge.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
A coup sûr, je déteste ceux qui te haïssent, j’ai en horreur ceux qui se dressent contre toi.
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Je leur ai voué une haine infinie, je les considère comme des ennemis.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Scrute-moi, ô Dieu, et examine mon cœur; éprouve-moi, et prends connaissance de mes pensées.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Tu verras s’il est en moi des habitudes vicieuses: guide-moi dans le chemin de l’éternité.
