Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Yahweh, you have examined me, and you know [everything about] me.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
You know when I sit down and when I stand up. [Even though you are] far away from me, you know what I am thinking.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
When I travel and when I lie down, you know everything that I do.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Yahweh, even before I say [MTY] anything, you know everything that I am going to say!
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
You protect me on all sides; you put your hand on me [to protect me with your power] [MTY].
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
I am not able to understand that you know [everything about me]. That is too great for me to really understand.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
(Where could I go to escape from your Spirit?/I could not go anywhere to escape from your Spirit.) [RHQ] (Where could I go to get away from you?/I could not go anywhere to get away from you.) [RHQ]
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
If I went up to heaven, you would be there. If I lay down in the place where the dead people are, you would be there. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
If I had wings and flew very far east [MTY], or if I flew west and made a place to live [on an island] in the ocean,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
you would be there also, to lead me by your hand, and you would help me.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
I could request the darkness to hide me, or I could request the light around me to become darkness,
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
but even [if that happened], the darkness would not be darkness for you! For you, the night is [as bright] as the daytime is, because for you, daylight and darkness are (not different/the same).
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
You created [all] the parts of my body; you put [the parts of] my body together when I was still in my mother’s womb.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
I praise you because you made my [body in a very] awesome and wonderful way. Everything that you do is amazing! I know that very well.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
When my body was being formed, while it was being put together where no one else could see it, you saw it!
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
You saw me before I was born. You wrote in your book the number of days that you had decided that I would live. You did that before any of those days had [even] started!
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
God, what you think about me is very precious (OR, is very hard to understand). There is a great number of things that you think about.
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
If I could count them, [I would see that] they are more than the grains of sand [at the seashore]. And when I wake up, I am still with you [and I know that there are still more of your thoughts about me to count].
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
God, I desire that you would kill all the wicked people! And I wish that violent [MTY] men would (leave/go away from) me.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
They say wicked/malicious things about you; they slander your name.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Yahweh, I certainly [RHQ] hate those who hate you! And I despise [RHQ] those who rebel against you.
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
I hate them completely, and I consider that they are my enemies.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
God, search my inner being; find out what I am thinking!
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Find out whether there is anything evil in my [inner being], and lead me along the road [that leads to my being with you] forever.
