Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
For the end, a Psalm of David. O Lord, thou hast proved me, and known me.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Thou knowest my down-sitting and mine up-rising: thou understandest my thoughts long before.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Thou hast traced my path and my bed, and hast foreseen all my ways.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
For there is no unrighteous word in my tongue: behold, O Lord, thou hast known all things,
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
the last and the first: thou hast fashioned me, and laid thine hand upon me.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
The knowledge of thee is too wonderful for me; it is very difficult, I cannot [attain] to it.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Whither shall I go from thy Spirit? and whither shall I flee from my presence?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
If I should go up to heaven, thou art there: if I should go down to hell, thou art present. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
If I should spread my wings [to fly] straight forward, and sojourn at the extremity of the sea, [it would be vain],
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
for even there thy hand would guide me, and thy right hand would hold me.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
When I said, Surely the darkness will cover me; even the night [was] light in my luxury.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
For darkness will not be darkness with thee; but night will be light as day: as its darkness, so shall its light [be to thee].
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
For thou, O Lord, hast possessed my reins; thou hast helped me from my mother's womb.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
I will give thee thanks; for thou art fearfully wondrous; wondrous are thy works; and my soul knows [it] well.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
My bones, which thou madest in secret were not hidden from thee, nor my substance, in the lowest parts of the earth.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Thine eyes saw my unwrought [substance], and all [men] shall be written in thy book; they shall be formed by day, though [there should for a time] be no one among them.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
But thy friends, O God, have been greatly honoured by me; their rule has been greatly strengthened.
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
I will number them, and they shall be multiplied beyond the sand; I awake, and am still with thee.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Oh that thou wouldest slay the wicked, O God; depart from me, ye men of blood.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
For thou wilt say concerning [their] thought, [that] they shall take thy cities in vain.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Have I not hated them, O Lord, that hate thee? and wasted away because of thine enemies?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
I have hated them with perfect hatred; they were counted my enemies.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Prove me, O God, and know my heart; examine me, and know my paths;
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
and see if [there is any] way of iniquity in me, and lead me in an everlasting way.
