Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
(Til Sangmesteren. Af David. En Salme.) HERRE, du ransager mig og kender mig!
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Du ved, når jeg står op, du fatter min Tanke i Frastand,
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
du har Rede på, hvor jeg går eller ligger, og alle mine Veje kender du grant.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Thi før Ordet er til på min Tunge, se, da ved du det, HERRE, til fulde.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Bagfra og forfra omslutter du mig, du lægger din Hånd på mig.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
At fatte det er mig for underfuldt, for højt, jeg evner det ikke!
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Hvorhen skal jeg gå for din Ånd, og hvor skal jeg fly for dit Åsyn?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Farer jeg op til Himlen, da er du der, reder jeg Leje i Dødsriget, så er du der; (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
tager jeg Morgenrødens Vinger, fæster jeg Bo, hvor Havet ender,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
da vil din Hånd også lede mig der, din højre holde mig fast!
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Og siger jeg: "Mørket skal skjule mig, Lyset blive Nat omkring mig!"
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
så er Mørket ej mørkt for dig, og Natten er klar som Dagen, Mørket er som Lyset.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Thi du har dannet mine Nyrer, vævet mig i Moders Liv.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Jeg vil takke dig, fordi jeg er underfuldt skabt; underfulde er dine Gerninger, det kender min Sjæl til fulde.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Mine Ben var ikke skjult for dig, da jeg blev skabt i Løndom, virket i Jordens Dyb;
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
som Foster så dine Øjne mig, i din Bog var de alle skrevet, Dagene var bestemt, før en eneste af dem var kommet.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Hvor kostelige er dine Tanker mig, Gud, hvor stor er dog deres Sum!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Tæller jeg dem, er de flere end Sandet, jeg vågner - og end er jeg hos dig.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Vilde du dog dræbe de gudløse, Gud, måtte Blodets Mænd vige fra mig,
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
de, som taler om dig på Skrømt og sværger falsk ved dit Navn.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Jeg hader jo dem, der hader dig, HERRE, og væmmes ved dem, der står dig imod;
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
med fuldt Had bader jeg dem, de er også mine Fjender.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Ransag mig, Gud, og kend mit Hjerte, prøv mig og kend mine Tanker!
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Se, om jeg er på Smertens Vej, og led mig på Evigheds Vej!
