Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Zborovođi. Davidov. Jahve, proničeš me svega i poznaješ,
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
ti znaš kada sjednem i kada ustanem, izdaleka ti već misli moje poznaješ.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Hodam li ili ležim, sve ti vidiš, znani su ti svi moji putovi.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Riječ mi još nije na jezik došla, a ti, Jahve, sve već znadeš.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
S leđa i s lica ti me obuhvaćaš, na mene si ruku svoju stavio.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Znanje to odveć mi je čudesno, previsoko da bih ga dokučio.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Kamo da idem od duha tvojega i kamo da od tvog lica pobjegnem?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Ako se na nebo popnem, ondje si, ako u Podzemlje legnem, i ondje si. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Uzmem li krila zorina pa se naselim moru na kraj
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
i ondje bi me ruka tvoja vodila, desnica bi me tvoja držala.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Reknem li: “Nek' me barem tmine zakriju i nek' me noć umjesto svjetla okruži!” -
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
ni tmina tebi neće biti tamna: noć sjaji kao dan i tama kao svjetlost.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Jer ti si moje stvorio bubrege, satkao me u krilu majčinu.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Hvala ti što sam stvoren tako čudesno, što su djela tvoja predivna. Dušu moju do dna si poznavao,
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
kosti moje ne bjehu ti sakrite dok nastajah u tajnosti, otkan u dubini zemlje.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Oči tvoje već tada gledahu djela moja, sve već bješe zapisano u knjizi tvojoj: dani su mi određeni dok još ne bješe ni jednoga.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Kako su mi, Bože, naumi tvoji nedokučivi, kako li je neprocjenjiv zbroj njihov.
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Da ih brojim? Više ih je nego pijeska! Dođem li im do kraja, ti mi preostaješ!
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
De, istrijebi, Bože, zlotvora, krvoloci nek' odstupe od mene!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Jer podmuklo se bune protiv tebe, uzalud se dižu tvoji dušmani.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Jahve, zar da ne mrzim tvoje mrzitelje? Zar da mi se ne gade protivnici tvoji?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Mržnjom dubokom ja ih mrzim i držim ih svojim neprijateljima.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Pronikni me svega, Bože, srce mi upoznaj, iskušaj me i upoznaj misli moje:
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
pogledaj, ne idem li putem pogubnim i povedi me putem vječnim!
